Úrovně autonomních aut. Jaký je mezi nimi rozdíl? A která fáze je opravdu auto bez řidiče?

Automobilové asistenční systémy se podle úrovně nabízené autonomity řadí do pěti stupňů. Ty sériové zatím zůstávají na stupni dva, už se však blíží k trojce.

Autonomní vozidla jsou stále častěji diskutovaným tématem, ať už kvůli technickým novinkám nebo třeba nehodě takového prototypu. V souvislosti s nimi se často hovoří o pěti úrovních autonomních aut, respektive jejich systémů. Co však konkrétně znamená třeba stupeň autonomity tři a jak se liší od dvojky? Rozhodli jsme se to uvést na pravou míru.

Pět úrovní vychází z dokumentu organizace SAE (Společnost automobilových inženýrů), který blíže specifikuje rozdíly mezi jednotlivými stupni autonomity s tím, že do úrovně 1 spadají už dobře známé systémy běžně nabízené v sériové produkci, zatímco stupeň 5 je plně autonomní provoz, tedy skutečně auto bez řidiče, které si na silnici poradí samo a nepotřebuje zásah řidiče.

Přestože mnozí futurologové naznačují, že autonomní vozidla jsou už blízko, ve skutečnosti tomu tak není. Stále se totiž nacházíme na úrovni 2, byť se pomalu blížíme do stádia úrovně tři. Do té doby je ale ještě potřeba dořešit legislativu, která je nyní jednou z překážek, která jejímu nástupu brání.

Teď už se však vrhněme na charakteristiku jednotlivých stupňů autonomity:

Aby byl přehled kompletní, musíme začít stupněm 0, tedy žádnou automatizací. V takovém případě má nad vozem plnou kontrolu člověk za volantem, který všechny systémy ovládá sám. Vůz jej maximálně varuje před nebezpečím a nijak nezasahuje do řízení. Do této kategorie tak můžeme zařadit pouze takové systémy jako varování před námrazou, varování před opuštěním jízdního pruhu (ale bez zásahu do řízení!) nebo rozpoznávání dopravních značek.

Tady už to začíná být zajímavé, do úrovně 1 však spadají už dobře známé a rozšířené systémy. Jejich expanze totiž začala již na přelomu devadesátých a nultých let. Jedná se o pomocné systémy, které už řidiči aktivně pomáhají s řízením. Podle dokumentu SAE však jde jen o ty systémy, které se pomocí senzorů či kamer starají o jeden jediný aspekt řízení. Auto sice může být vybaveno více systémy, avšak ty nespolupracují dohromady a nejsou vzájemně kombinovány. Komplexní řízení má stále na starosti člověk za volantem, který je za auto stále zodpovědný.
Konkrétně se do této úrovně „asistovaného řízení“ řadí adaptivní tempomat, tedy elektronický pomocník udržující řidičem stanovenou rychlost a odstup od vozidla vpředu. Patří sem i asistent pro udržování v jízdním pruhu nebo systém automatického brzdění.